Lesy známé i neznámé

Když mě jednou v lese potkal revírník, jak jsem tam počítal věk stromů na pařezech po pokácených stromech, divil se, proč to dělám. Vždyť máme lesnické mapy a lesní hospodářské plány a v nich je o věku lesa všechno.

Jenže já je počítal proto, že jsem zjistil, že v těch plánech rozhodně všechno není. Šumavské lesy sice vypadají jako kulturní smrčiny, ale nejméně z poloviny jimi nejsou. Může za to jednoduchý princip: stromy nerostou všechny stejně rychle. Mohou vedle sebe stát stromy naprosto odlišných dimenzí a stejného věku, nebo naopak, stromy stejných dimenzí, ale zásadně odlišného věku.

A tak mne překvapilo, že v lesích, které dnes běžně kácíme, se stoletými smrky odvážíme i dvousetleté. A že na pasekách po kácení přeživší malé pokroucené smrky vysoké jak člověk, mohou být i stoleté…

A zahloubáme-li do historické literatury, zjistíme, že mnohé dnes dvousetleté stromy pocházejí z původních pralesů, anebo jsou potomky prvního lesa po pralese. Jsou tedy pokračovateli dávných přírodních lesů, které ještě nesázela lidská ruka…
 

Pavel Hubený, Správa NP a CHKO Šumava